Přejezd And byl opravdu fantastický a v Bariloche jsme si krásně užívali klidu a pohody v hotelu na břehu jezera! Podnikli jsme výlet do And, do města San Martin cestou, která se nazývá "Cesta 7 jezer". bylo to nádherné, kombinace hor, zeleně a jezer je prostě úžasná!

 

Pak jsme ale změnili plány. Náš původní plán, přejet autem z Bariloche autem do Mendozy, vzal za své. Opět se nepodařilo zajistit automat. Takže 2 dny před zamýšleným odjezdem jsme nechali zrušit naše noclehy na cestě a koupili letenky! V Bariloche jsme zůstali o den déle a pak jsme se v klidu v neděli 14. 12. přesunuli do vinorodého kraje. Z letadla jsme nedočkavě vyhlíželi zelenou krajinu, ale pořád nic, jen samá poušť, savana. Až najednou se objevila jakási dělicí čára a pod námi se ukázalo zelené město. Mendoza je oázou v poušti. Domy jsou téměř schované pod ohromnými korunami stromů, všude jsou parky. Za to „mohou“ zavlažovací kanály, které postavili už Inkové, a které křižují město a zásobují zeleň vodou. Chvílemi je to docela nebezpečné, tak metr široké kanály lemují silnice, takže když člověk chce náhodu přejít mimo přechod, může se stát, že na druhé straně do kanálu spadne – není totiž pořádně vidět.

O víkendech je město úplně vylidněné, klidné. Takže jsme si ho v klidu prohlédli, obhlédli doporučené restaurace a hned zašli na příjemnou degustaci. Porovnávali jsme bílá vína, která pro tuto oblast nejsou zrovna typická. Zajímavý tu je Torrontés, který oproti Saltě (pro kterou je typický) je velmi lahodný, osvěžující, lehký. Do téhle „ochutnávármy“ jsme zašli ještě jednou a zkusili porovnat Malbeky.

 

Abychom pořád jen nepili, včlenili jsme do našeho týdenního programu i výlet do And. V této oblasti jsou vlastně nejvyšší a my zamířili přímo pod Aconcaguu!

 

Ale další dny už jsme se věnovali „práci“ a pilně navštěvovali vinařství a ochutnávali. Na každý den jsme měli sjednanou schůzku (ještě z domova), ostatní nám doplnil náš řidič. My jsme si totiž v Mendoze najali auto s řidičem a bylo to super! Hodně jsme se dozvěděli nejen o víně, tomto kraji, ale vůbec mnohé o životě Argentinců. A není to tu lehké, jejich ekonomika se pohybuje v desetiletých vlnách, při cestách do zahraničí si lidé musí žádat o jakýsi příděl valut, projít tak šílenou byrokracií a pak možná něco dostanou. Taky tu dost hapruje elektřina, vše je postaveno na určitou kapacitu, ale města se rozrůstají a tak se občas stane, že jsou určité oblasti pár dní bez proudu.

 

Ale zpět k vínu! Podívali jsme se do známých bodegas, jak jsou Catena Zapata, Achaval Ferrer, Ruca Malen, Lurton, Clos de Siete, Masi (pobočka italského Masi), La Azul, Salentein.

Všechna vína nám chutnala, zvláštně pak ta z Lurton bodegy (fr. majitel), kdy se nás ujala příjemná slečna, která nám dala sebou 3 lahve vína!

 

Byli jsme příjemně překvapeni velmi jemným, osvěžujícím Pinot Gris nebo naopak hodně hutnými červenými víny s 15% alkoholu. Tahle vína byla krémově marmeládová, pochoutka! Dokonce i Pinot Noir, který bývá lehký a světlé barvy tu vypadal a chutnal jako uvařená švestková marmeláda!

 

Na hodně místech jsme viděli řádky vína, které byly z obou stran pokryty docela pevnou sítí. Tohle slouží jako ochrana proti teplému a suchému větru Zonda (který dokáže spálit květy), ale hlavně proti kroupám, které tu padají dost často. Ale kroupám se lze bráti také přístroji (kanóny), které rozhánějí bouřkové mraky. Tohle jsme poprvé viděli v JAR.

 

Každý den jsme si vážně užívali. Po návštěvě dvou vinařství jsme měli vždy někde zamluvený oběd, což pro nás ale znamenalo něco jako brzká večeře – mezi 3 a 4h. A pokaždé to byl zážitek! Tady se maso prostě jí pořád! A ty porce! A k dobrému jídlu jsme samozřejmě popíjeli vínko!

 

Včera, 21. 12. jsme se vrátili do Buenos Aires, změnili jsme hotel (stejný řetězec, ale příjemnější, světlejší). Zítra pobíháme po městě, večer máme večeři s Jiřího kolegou, na Štědrý den jdeme spolu na večeři, pak volno a 26.12. se naloďujeme a vyrážíme směr Rio! V BA se zase objevíme 4.1.14

 

Krásné svátky všem!!!!!